|
marně zní haló! halou Valhaly
ticho též v Blanické hoře
kopí zkoprnělá – sekery tupější praporců
možná nám mýty zalhaly
a není nikdo pobouřen
uklováním Prométheových jater
osud jímž ráno za ranou
vyčnívá pode dnem rozhořčené kořalky
v žaludku pálí spravedlnost
a místo ohňů ohnívá – spadáno
podzimem listů do několika pater
až lunou nelze utopit strašáky
tóny vyznělé do konců
zákroky hlučného mesiáše
jemuž hlas neusedá na trůny
s láskou soupeří o pozornost
line se s vůní od guláše
obyčejný bůh jedné naladěné struny
| 
