čas utahuje lis

z mých pamětí bys po růžové břečce

kyselé hroznýše nespočítal

jak životaschopný vzdor – plazí se – stále nedospělý

vyčítám depeše z kapek potu

nad zabitými metaforami

katafalk lenosti si ze mě střílí

že neumím si udržet svou hmotu

o to víc nakládám svůj vektor

k pružinám nadějí jojob

s tužidly neochvějných snah

pronikám zastávkami nepodroben nekonečnou sektou

poslepu přikrčený

dřinou až ostrouhaný hmat

v zátichu bez slin pod vůněmi

chystám své podmíněné anonymní vjemy

tu marnost zkrátka ovládám

tu propadám se řešetem a krásou zpropadený

prach bouřící – zfénixovatělý

jsem za poslední zbraní jemnocitu nápadně jednočlenná armáda