Sedm panen prošlo věky

Ta poslední je znavená

Uléhá na polštář měkký

Laodicea od jména

Necítí ta spící žena

Že má na krku ostrý nůž

Neslyší hlas, snem zmámená

Laodiceo, vstávej už!

Obzor se již zatahuje

Předzvěstí všech těch hrozných ran

Čas poslední, jak květ túje

Laodiceou nepoznán…

Hluchá je ta sedmá panna

Jen aby jí sen neuplách’…

Neslyší  každého rána

Jak zvony bijí na poplach

Není čas na spánek dlouhý

Kolem tebe je ruch a shon

Okamžik už zbývá pouhý…

Vstávej a opusť Babylón!

Socha se v základech kývá

Z prstů se drolí kamení

Málo času, málo zbývá

Množí se doby znamení!

Trůn Boží? Tůň v slepé kráse…

Poslední dějství začíná

Jako kniha zavírá se

Obloha v Bohu nevinná

Vstaň, poslední pokolení

Slyš, zvučí nebe ozvěnou

Kdo má uši ke slyšení

Vstaň a slyš píseň ztracenou