Pevně tě zamykám, lásko vytoužená…
Co kdybys odejít mi chtěla pryč?
Děsím se v duchu, děsím se – jako žena
Žárlivě střežím od vězení klíč
Těšit se, laskat, být s tebou o samotě
Jinam nesmíš, byť klopila bys zrak…
Už nejsem sama, nejsem jak ten kůl v plotě
Stromek, jenž nerost’, ze dna moře vrak
Nikdy se o tebe s nikým nepodělím
Ať hledat jdou jinam, co já vím kam…
Hlídat tě budu, ach, svým okem tak bdělým
V svém srdci sobce tě pod zámek dám…
Pak přišel okamžik kruté reality
Přichystal mi tvrdé probuzení
Byť jsem si schovat ji chtěla do ulity
Láska odešla, už se mnou není…
Ty moje bláhové srdce pošetilé
Lásku nelze střádat do zásoby
Dáváním množí se vděčné chvíle
Dávání lásky lásku násobí
|