zdá se že bůh mluví česky

tvoře tunely a světlo na jejich konci

kde zoufalství ovládané roboty

touží z řečí davů

alespoň vynutit si příběh

v kapse uškrcenou malomyslnost nosí

a pod vložkami do bot smutky

udusávají kničemové

bezpodíloví spoluvlastníci klopotu

návětrných mlýnů

jěště si přivlastním doušek vzduchu

zprivatizuji chůzi na červenou

rozprodám plýtvance svých knihoven

a rozdám záložky s fragmentíky

jedinkrát vyhořelých veršů

zbylou melodií zatopíme si

za stydícím se večerem

noc za akordy řas

v neexistujícím rytmu

na mé propocené kutně srosteme

pláč pod námi je malý nástroj

miniatur nic drahých nad námi

hrách zaprášené slzy

monument nad někdejší zdí

trčí zde do věčnosti jako já trvám na svém příště příště příště

tak tohle bych vám kdysi řekl

kdyby nám zbyla slova

kdyby v nich lpěla lítost

nad předčasnými sny

kdybych se nezastavil sám

prostě můj nádech utněte...