měsíce krokodýlí   stále nad sebou   víš?

nestačí okupovaná fantazie rovnat

jejich zákryty se hemží spíš

v chaosu usilovna

pomocné slzy snad tvému smutku nejblíž

(kde ovšem poplakaná prostěradla schnou?)

většinou slzné páry jsou jen kejklíř

přebíhají po lanech kde čistá odhodlání sic neuváznou

však těžko se v nich vyznáme ---

spěch labyrintem tísní

už nedoslechnem písní brázdné zorané

spěch nedocení jakýkoliv úkryt místní

a genius loci neviditelným krajem bloumá

měch na zádech s vykvašeným časem

vztekem burčuje – ten arciňouma

ani s tvým předzájmem –tak uslzený- nepozná se

tím většina slz o samotě

k zlosti odsouzena opilostí

byť jisté kráse nevymkla se – spí na chomoutě

smutek oblečen spěchem do lítosti --- jen splíň

nesplynutá a duchem nijak neoplývající

lítost co smutku neuzvedne rukavici