o půlnoci na Štěpána

leží láska polechtána

už pod kobercem s jedním hertzem

cukry tuky soli tráví

vzpomíná si na své -- zdraví

z přebytků si formuluje

dokonalým vnitřním hlasem

v první nesváteční minutě

zpověď Překříže Trista z Pych-Nutě

promiň můj otče – mé první já

jež vidí víc mého srdce

než cokoliv řeknu

nemůže zaslechnout mé druhé

ty víš jak jsem chtěl

původně obrátit peklo

a ze svodů udělat okapy

rozvést prameny ze zaslzených kotlů

do všech opouští…

vypustit vposled jistoty našeho srdce

a pozbýt dokonalosti

o tomhle my dva neumíme mluvit

a tak nejsme ve sporu

ó jak obdivné výčitky

zrcadlí louže v mých útrobách

ó jaké utrpení dobré

že není mučením

proč posloucháš

o tom proč ti chci říci

co je proč

promiň že zmožený

chci se tvé lásky dovolat

a potom ta její pouta překousat