jak závojnatky – z jezírka za zahradou
vzduch provoněný štěbetáním slov
polonahé odpoledne mezi sevřenými květy
jen pár kapek na chodidlech
tak vypadají
jako by nezmáčené byly
čistě smělé a přesto přezastřené
a je jich tolik! tolik různých barev
a stínů
a tvarů roztomilých
jakoby stavebnice byly -
krásnější, než je sám bůh žen
jen já vím, jak být podveden - těmi lístky kolem nich
jen já vím, jak jsou strohá,
popadaná na chladnou zem
když si je pán dá přivést k sobě
jen pro mě je ta krása kopretin
svazky vlasů rozpučené dnem
jen pro pána pak jejich stín, když večer na ně padne
jak snadné je pak
být eunuchem
|