|
všichni jsou hladké dlouhé tyče
ční v zlatavé večery, bublají hlasy
lze je jen tušit
stejnokroje krásných
i směry jsou jinak
nahoru a dolů
smýkají s sebou
ocel v nich se roztahuje
a stahuje, křečí je i
podrážděný smích
každý z těch komických prstů
snaží se dosáhnout výš než ty ostatní
faly
brousí po Karlíně
či jiné části Prahy
brousí si tu dna
o kočičí hlavy
čpí do tmy jiskřičkami
a voní přitom
ozónem
málokdy se stane,
že se dva z nich srazí
tahají se stále -
pořád dokola a výš
a výš
a výš…
snáz porozumět pavookým davům
|
|
|