Děkuji pěkně za optání,

jsem živ a víceméně zdráv,

zuby mám svoje, málo kaním,

udržím ještě moči splav,

nedělám pod sebe jak brav,

nevlastním teřich zvící kádě;

však pište klidně epitaf,

ač tělo drží pohromadě.

Vždyť je to všechno k popukání-

- mládí kráčí jak pyšný páv,

myšlenek na sešlost se straní,

odmítá vzít kdejaký blaf,

hlasité je jak stádo krav

a přec na sebe každé mládě

už márniční si bere háv,

ač tělo drží pohromadě.

Důstojní páni, krásné paní,

i pod fasádou vašich hlav

počalo dávno rozkládání,

bytí jen přechodný je stav;

jen zahánějte vrásek dav,

dopřejte masáž čelu, bradě,

zánik se dobere svých práv,

ač tělo drží pohromadě.

Nač prchat před tím do dálav?

Vždyť už je vlastně po parádě;

hnilobných jsme jen louže šťáv,

ač tělo drží pohromadě.