Být Adonisem žilo by se líp,

s úspěchem, snáze bez pochyby;

mít místo tváře jenom špatný vtip

nehýčkám žádné "možná kdyby";

mudrcem být mysl mi tříbí

génius, múzy, důvtip bez hranic,

tupec je zase bohu libý,

však po střednosti - po té není nic.

Fortunin dostat zlatých prutů slib

dopřávám si, co se mi zlíbí;

nést s nuzným šatem puch, jak bych už chcíp,

lahůdkou jsou mi žluklé hřiby;

děcko - to každému se líbí,

na starce aspoň z nočních okenic

chtivě a smilně smrt se šklíbí,

však po střednosti - po té není nic.

Nebesům vládnout metám blesk jak šíp,

moc mám, slávu jenž maže chyby,

bez lítosti a tvrdě hned bych skříp

své soupeře, že nemohli by

než lapat dech, poslušnost slíbit

a ďáblem být tak potom neznám víc

jen zášť, mstu, touhu vztek si vybít;

však po střednosti - po té není nic.

To přebývá, támhle zas cos chybí,

požár už ne, ještě ne plamen svic,

výrazný jsem jak břicho rybí

a po střednosti - po té není nic....