Jsme
neschopni pojmenovat -
i tak se nám to líbí
odstín atmosféry se ztmavuje
nad námi
až dosáhne určitého stupně
bude nám odhalen
pohled na vzdálené planety
oběžnice
galaxie
jen ten klam,
že všechno je blízko
a že to všechno teď je,
když není...
(Jsi tak přizpůsobivá
něco se ti líbí a
najednou jsi to ty.)
Proudění vzduchu kolem zesílilo
částečky křemičitanů jsou unášeny
směrem k nedalekému vodnímu toku
podtlak v plicích
neokysličené krvinky
a membrány rozechvělé
zvuky listů, narážejících do sebe
i samotný zvuk proudění
vody, vzduchu, nás
prostor mezi dvěma živočichy
vyplněný něčím, pro co také nejsou slova -
signály mezi námi
elektrické výboje...
(Jsi tak přizpůsobivá
něco se mi líbí
a vidím to v tobě.)
A pak už jsem
schopen - děkuji
konečně nádech a
pohled na tebe
jsi tak neodolatelná
když si to všechno kolem oblékneš
když ti z úst padá listí
foukáš mi vítr na tváře
a taky
jiskřičky v očích
praskají do listohry dubů
a nahoře
nevím, co jsi ty a co už obloha
(umíš to) (i když není tma)
(i když zrovna nemáš)
hvězdy ve vlasech -
spirály dálek...
Jsi tak přizpůsobivá,
líbím se ti
a nedovolíš mi
nahlédnout...
|