Tvá silueta,
svěšená hlava
vedle mé.
Dvě děti se drží za ruce.
Nevinné.

Venku svítá,
ještě je tma.
Dýcháš mi na rameno
a já
ti tiše brečím na to tvé
rameno bělostné.

Přeskočil ti hlas,
lásko.
Jenom na chvilku,
jenom
na chvilku.
Je to jenom na chvilku.
Za měsíc mě tu máš
zas.

Počítám minuty.

A pak v tom tichu
už jen
mlčíme.
Ruce své v rukách svých
jemně držíme.
Pár posledních okamžiků
v hlubinách chrámu toho druhého.

A najednou...
Najednou není co počítat
a já jdu domů.
Slzy v očích
a lidé
smějí se tomu,
stíny znavené,
a já
už zase počítám
chvilky strávené
bez tebe...