Bronzové okraje
ne z fotky
ale z hlavy beru to dávno - zapomenuté,
samet tvých chodidel
vůně všech možných
svádidel,
intervaly
nádechy, výdechy
povzdechy
a vzdechy
z bolesti, rozkoše, lítosti
hrané i nehrané
vzdechy něžností.
Pomačkaná
bez vrásek
v bílém župánku hladíš našeho kocoura
jen tak, mile
ledabyle
v nedbalkách
a v očích to co dřív (bez slz, bez hněvu)
jiskřičky a odlesk úsměvu
návdavkem
jsi mi tak podivně dvojrozměrná
jsi tam tak
matná
nenávratná,
jsi Dávno...
Jakoby tě někdo posypal skořicí,
krví vařící
v mokré zemi
a solí a pepřem
mi tě vybledli,
cloníš se mi...
jsi mi tak podivně dvojrozměrná... jo , tak to je přesný vystižení onoho pocitu!!! Pěkně trefný!!! samet chodidel - pěkné spojení! To, co jsi sem ještě pod tu básničku napsal tě napadlo, když už byla publikovaná, že? :o) Pěkný....
Moc!
tolik škody teď a tolik krásy v minulosti..dneska si připadám jak na večírku odeznělýho času.. škoda, že se někam nelze vrátit, škoda, že včera nelze ukrýt někam hluboko do kapsy, škoda, že život teče jako voda a voda studí...
uroň kdyžtak ještě jednu;) ..je krásná...!