lehounce prsty
se dotykas alobalu
snazic se rozbalit
nepotrhat
vnimas jeho krehkost
a zaroven odvahu
na milost nemilost
se ti vydat
nádherně chutná
hnědá čokoláda
když skrze ní se dobýváš
sladce tě probouzí
a křupnutí bílé
láká tvou touhu
pátrat se dál
uprostřed pak
najdeš nádhenou
barevnou křehkou
vlastně blbůstku
co ti vzbudí úsměv
jen na ní pomyslíš
pohlédneš když
smutek mizí
a dotykem
opět cítíš čokoládu
to když tě někdo
pustí pod povrch...
promiň,ale mě ten nápad prostě uchvátil...
