Ještě se mi trochu
Motá hlava na
Balkóně visí v
Nedůstojné pozici
Kabát a zatím zcela
Marně vyhání z kapes
Pach bramboráků ze
Čtvrté cenové pod
Nádražím
(Jo bramboráky pyšně
Se jimi honosí na
Oprýskané tabuli
Protože nic jiného nevaří)
Popíjeli jsme rum z
Upatlaných skleniček
Snad nostalgie z počátků
Daktyloskopie snad byl
Výčepní tak ožralý že na nich
Tu špínu neviděl
Vlastně nevím proč jsem
Ten rum pila já totiž rum nenávidím
A dělá se mi po něm zle
(Je mi zle hloupej rum
Půjdu si lehnout třeba si
Vzpomenu s kým že jsem včera pila
Vím byl to přítel jen nevím který)
No vidíš, zajíce. Jak by nás, stařenky, věčně poučovaly, ale pít to neumí.
To je zvrhlé.
Já to říkám furt, to mládí je dnes tak drzé. A to jsem čekala, kdy tady na mě někdo vytasí potupnou historku, jak jsem u Naty někdy k ránu ze samýho popíjení a povídání pojednou upadla pod lavičku.
:-)
Myslím, že padání nemá mnoho společného s povídáním, i když je pravda, že ve vašem věku je spojení jakýchkoli činností velké umění, tudíž se není moc čemu divit Ale ta představa mě hodně rozesmála a dost jsem litovala, že jsem u toho nebyla (nicméně si myslím, že opakování na sebe nedá dlouho čekat). Ale jednu moudrou radu do zbytku života: Když neumíš pít, tak nepij