Rána lakomých

úsměvů

Opírám jazyk o

stěnu v obýváku

Mlčení vyčerpává

(i) bezduché

Stavím si hradby

z ohmataného umakartu

Neschovávej se

za cizí posměšky

Volával na mě z

jedoucího autobusu

Rozdáme ještě jednou

karty

Snad Pánbůh odpustí

když si teď bez něj

Zahrajem na katy a

možná na osud