Vůně
Prošla jsi se zahradou růžových tulipánů,
minula jsi zahradníka a
posadila se na dřevěnou krychličku,
možná totem v pozadí.
To všechno přes nalomenou větvičku
z křoví jsem sledoval.
Pak odhodila jsi svůj závoj a
svlékla svatební šat,
naposledy sama,
Do řeky;
nahá,
Lehla sis
a vlasy s větrem nechala sis hrát.
Pak na slunci po milování růženec,
když narcisy vykvetly a pomněnky se
měnily v zapomněnky.
Bylo léto,
do ticha noci zpíval pták.
Vystoupil jsem z křoví a doufal,
že se stanu součástí tvého mokrého příběhu,
Ale zapomněl jsem -
ten den jsi již byla vdaná …
Tak silnou vůni má dneska čas.
|