O tobě, patníku a mě
V chladném, teplém, přítulném,
muzikou a vášně oken
přivřeném
seděl sem na patníku uprostřed
ulice,
večeru chladném, teplém,
v závratích přítulném.
Kdyˇy opilec prochází,
ulicí plnou,
však i prázdnou,
Seděl jsem na patníku
myšlenky a sám,
nemám ,
v přítulném večeru teplém,
zámcích a tajích
závratně přítulném!
Jsi ztracená a přesto
nalezená;
S ornamenty dějin,
hříchy nepoznamenaná,
V přítulném, chladném, teplém,
vlahém,
jsi sama,
já sám.
Život je patník, pomník
sám,
sama
A přesto fayn.
v přítulném večeru...
|