Obraz
V třinácté komnatě zamčeného zámku,
skrytého pod kopcem lesních mýtin,
zmámen Johankou,
a radostí z květin,
sedl jsem na kámen uhnán voláním dálek,
přemožen únavou,
sním o nesmyslu pohádek;
Cárů stužek a rozbitých zrcadel!
Zeleným kamenem ohniskem vln,
vrácen z příběhů
lesních mýtin,
kopretin -
Krůpěje naděje.
Vzdálen momentu tisíci mil,
škrobenou košilku bolesti krve
v mysli jsem propotil!
Myšlenko nevěrná,
polní rostlino zachyť se o skálu,
jak kořeny rozmaru sítě princezny –
ohnivých pohledů ze sešlosti sabatu,
hodiny odbíjí…
Váben hlasem písní beze slov,
opojen vínem,
chytám nit svolnosti!
Tiše perly dostávám,
perly chtíče,
zlosti nakyslých možností…
Zobrazen v obraze uzavřeného globu,
s krabicí vína přemáhám mdlobu.
Strážný na stráži opřený o kopí,
pohlídá sen,
Lolity a malého podkroví,
s tajemstvím za rámem…
veřejným tajemstvím!? |