Modlitba cesty

Když slunce nad pouští zapadá a

prérijním psům se chce spát,

indiána u ohně přepadá samota -

píseň věků začíná hrát.

Píseň bezeslov,

jak smyslů zbavená,

rozráží oblaka...

Touha po dálkách v krvi dávno popřená -

Vzpomínko nešťastná!

Nad slávou soubojů,

krvavých dálek,

větrů a bizonů,

potů z cest,

Duše navždy svobodná!

Tak svobodná...

bojovná...

Jen tebou se nechám navždy vést!

Když slunce pouště zapadá,

a mému lidu se chce spát...

Zpívám slova zmatená!

Jít dál...

navždy dál...