Město září nočními světly

a nad hřbitovem

ve větru,

krákání havranů

přináší zimní chlad.

Jsou dušičky.

Je první listopad.

Svíce září plamenem svým,

pod mramorovým kamením.

A listy stále padají,

ty nikoho se neptají,

oddaně leží na hrobech

a tiše jen šumí

o mrtvých lidech...

Stařenka kráčí alejí

s kyticí v rukou svých...

….a neviditelné děti stále běhají

mezi hroby.

V listí se válejí.

Jen jeden hrob, mezi všemi,

nezáří,

nesvítí.

Asi na něj zapomněli.

Bílou jeho fotografii zahaluje tma.

Je tam sám.

Jsem tu sama.

…..nad hřbitovem zpívá smutek

a v srdci mlčí samota.

V tom ráji mrtvých těl

můj smutek v srdci zaúpěl.

V té zahradě šťastných duší..

….........nikdo,

…........................mou bolest,

….............................................netuší.