Letargie

Mám strach, že probudím se a uvidím den

mám strach...

že lidé kolem mě,

slyší můj dech, když poslouchám hudbu.

Mám strach,že nejlepší část dne,

bude sen...

Bojím se,.....

Bojím se, že neuslyšíte můj nádech,

jen prázdná slova.

Topím se v tichu, zas a znova.

Točím se,

Pláču,

mlčím.

Mám strach,že pozře mě má snídaně,

dívám se do kávy a ona mlčí,

hrníčku oddaně.

Dívám se do stromů a oni poslouchají,

dívám se do sebe a nemám co říct.

Pravda ukrytá na dně hrnku kávy.

Schoulím se do něj a přikryju se mlčením,

peřinou....

pod kterou nezebou ani bosá chodidla...

A strach už nemám.....

A nikam se nedívám.....

A má slova....nikdo neslyší