Hřbitovní kvítí
Co dívka nese v náruči sevřené,
když motýli plují mezi hliněnými holuby
a staří lidé procházejí mezi mramory?
Co dívka krásná nese v rukou svých,
zatím co vánek hraje ve větvých.
Kam kráčí, když svíce planou žárem
svým.
Nač myslí dívka s růžemi,
co zrakem visí na zemi.
Kam plují mraky na nebi?
Kam běžíš čase, můj příteli?
Kdy přijdou nohy jež zapomínají
na lidi,co zemřeli.
Kam dostanem se po smrti?
Co krásného čeká nás po bolesti?
Nač slyšet zvuky
a vánek vát,
nač slyšet křik,
či hořký pláč?
Nač slyšet lásku a necítit ji?
A k čemu života třeba, když cítit jej
není?
Nač slůvek vstřícných třeba,
když nevidím nic.
Přes mříže lásku, která neproudí sem,
přes okno jenž neproniknutelné jest
necítím tě.
|