Pozemské strasti a radosti.
Poměrné štěstí a neštěstí. – Ztráta milovaných. – Zklamání, nevděčnost a porušení lásky. – Odporné svazky. – Strach před smrtí. – Omrzelost života. Sebevražda.

Poměrné štěstí a neštěstí.

 

Může člověk na zemi požívati úplného štěstí?
„Nikoliv, poněvadž mu byl život udělen jako zkouška nebo jako pokuta; ale na něm to závisí, aby své nesnáze zmírnil a učinil se tak šťastným, jak na zemi může vůbec býti."

 

Pochopujeme, že člověk bude blaženým, až se promění člověčenstvo, ale může prozatím každý člověk pojistiti sobě poměrné štěstí?
„Člověk, který pochopil dobře své budoucí povolání, vidí ve svém tělesném žití jen dočasné stanoviště. Jest mu okamžitou zastávkou v jakémsi nepořádném hostinci; přetrpí lehce některé pomíjející nepříjemnosti cesty, která ho má přivést k postavení tím lepšímu, čím lepších byl napřed udělal příprav.
V tomto životě jste trestáni za přestoupení zákona tělesného života nesnázemi, které jsou následky tohoto překročení a vašich vlastních výstředností. Když se vždy více přibližujete původu toho, co nazýváte svým vezdejším neštěstím. Vidíte, že je to větším dílem následek prvé úchylky od pravé cesty, na níž jste zbloudili a od případu k případu upadli do neštěstí."

 

Pozemské štěstí jest poměrné k postavení každého. To, co postačí k štěstí jednomu, nestačí druhému. Jest nějaká míra společného blaha pro všechny lidi?
„Pro tělesný život není žádné, ale pro život mravní ano."

 

Nebylo by to, to co jest nadbytkem pro jednoho, dostatečným pro druhého, a naopak?
„Ano, dle vašich materielních pojmů, dle vaší ctižádosti a všech vašich směšných zvráceností, které budoucnost bude souditi, až pochopíte pravdu. Bezpochyby se považuje ten, který měl 50.000 K příjmů, za velmi nešťastného, když jest omezen na 10.000 K, poněvadž si nemůže hráti na tak velikého pána a nemůže uspokojiti svých náruživostí atd. Domnívá se, že trpí nedostatkem. Myslíte, že opravdu jest k politování, když vedle něho jsou jiní, kteří umírají hladem a mrazem a nemají přístřeší, kde by položili svou hlavu? Moudrý hledí, aby žil dle svých poměrů a nikdy nad ně."

 

Jsou nesnáze, neodvislé na jednání člověka, které potkávají i nejspravedlivějšího. Jest nějaký prostředek, abychom se jim mohli vyhnouti?
„Kdo chce pokračovati, má se jim poddati a podrobiti bez reptání; proto čerpá vždy potěchu ve svém svědomí, které mu dává naději na lepší budoucnost, když splní, co jest třeba, aby ji obdržel."

 

Proč dává Bůh jistým lidem dary štěstí, o nich se zdá, že toho nezasluhují?
„To je přízeň v očích těch, kteří vidí jen přítomnost; ale vězte, že štěstí jest často nebezpečnější zkouškou, než nouze."

 

Není civilisace, která tvoří nové potřeby, pramenem nových nesnází?
„Nesnáze tohoto světa jsou v poměru s vymyšlenými potřebami, které si tvoří. Kdo umí omeziti své žádosti a hledí bez nenávisti na to, co jest nad ním, uspoří si mnoho bolu v tomto životě. Ten jest nejbohatší, kdo má nejméně potřeb.
Závidíte užívání těm, kteří se vám zdají býti blaženými na světě; ale víte, co je očekává? Když jen užívají pro sebe, jsou sobci a přijde opak. Politujte je raději. Bůh dovolí někdy, aby zlý byl zámožným, ale jeho štěstí není závidění hodno, neboť on ho bude spláceti trpkými slzami. Když spravedlivý jest nešťastným, jest to zkouškou, za kterou obdrží odměnu, když ji zmužile snáší. Upamatujte se na slova Ježíšova: „Blahoslavení ti, kteří trpí, neboť oni naleznou útěchu."

 

Nadbytek není zajisté nevyhnutelně potřebný k štěstí, ale tak tomu není ohledně potřebného. Není to tedy pravým neštěstím pro ty, kterým schází i to nejpotřebnější?
„Člověk jest jen tenkráte nešťastným, trpí-li nedostatek v tom, co mu jest potřebno k živobytí a k tělesnému zdraví. Tato nouze jest snad jeho chybou a pak to má jen sám sobě připisovati; když jest to však chybou jiného, padne zodpovědnost na toho, který je viníkem."

 

Bůh zvláštností přirozených vloh ukazuje patrně naše povolání v tomto světě, nepochází mnoho nesnází z toho, že nepostupujeme dle toho povolání?
„To je pravda a často jsou to rodiče, kteří z pýchy nebo z lakoty odvedou své děti z cesty přírodou jim vykázané a kteří touto úchylkou pokazí jejich štěstí, však budou za to zodpovědni."

 

Vy tedy uznáváte za dobré, aby syn vysoce urozeného muže robil na příklad dřevěnky, když by měl k tomuto stavu schopnosti?
„Není třeba upadati v nesmysly, aniž co přeháněti; civilisace má své požadavky. Proč by syn vysoce postaveného muže měl dělati dřevěnky, když může dělati něco jiného? Může se státi vždy užitečným v poměru k svým vlohám, když jich neupotřebí v opačném smyslu. Tak může na příklad býti snad velmi dobrým mechanikem na místo špatným advokátem atd.

 

 

 

 

Pozn. Kardec":

Myslím, že umístění člověka do kruhu jeho intelektuelnímu vzdělání nepříslušného jest zajisté jednou z nejčastějších příčin zklamání. Neschopnost k vyvolené dráze je nevyčerpatelným pramenem nesnází, pak se k tomu připojí pýcha, jež zdržuje padlého člověka, aby hledal jiný pramen v nižším řemesle, a ukazuje mu sebevraždu jako poslední prostředek, aby se vyhnul tomu, co považuje za své snížení. Kdyby ho mravní vychování bylo povýšilo nad hloupé předsudky pýchy, nezůstal by nikdy bez pomoci."

 

 

 

Jsou lidé, zbavení všech prostředků, ačkoliv jest nadbytek okolo nich, jimž nekyne leč smrt. Čeho se mají chopiti? Mají zemřít hladem?
„Člověk si nemá nikdy připustiti myšlenky, že by zemřel hladem; nalezl by se vždy prostředek k výživě, jen kdyby se nestavěla pýcha mezi potřebu a práci. Řekne se často, že není žádného řemesla a postavení, které by zneuctívalo. Avšak říká se to pouze těm druhým."

 

Jest patrno, že by člověk bez společenských předsudků, kterými se dá opanovati, vždy nalezl práci, která by mu pomohla k výživě, i kdyby musel snížiti své postavení; ale mezi lidmi, kteří nemají předsudků, nebo kteří se jich byli zbavili, jsou někteří, jež nemohou se starati o své potřeby pro nemoc, nebo jiné na jejich vůli nezávislé příčiny?
„Ve společnosti, dle zákona Kristova zařízení, nesmí nikdo hladem zemřít.
Při moudrém a prozřetelném společenském zařízení nemůže člověk míti nedostatku toho, co potřebuje, leč svou vlastní vinou; ale jeho vady jsou často výsledkem lidských vin.
Až bude člověk plniti zákon Boží, bude míti společenský pořádek na základě spravedlnosti a solidárnosti, a sám bude lepším."

 

 

Proč ve společnosti lidské jsou četnější třídy trpící?
„Na zemi není nikdo dokonale šťasten a co považuje za štěstí, skrývá často pichlavý osten; trápení jest zde všude. Abych však zodpověděl otázku, pravím, že ty třídy, které nazýváte trpícími, jsou četnější, poněvadž země jest místem odpokutování. Až z ní člověk udělá sídlo dobra a dobrých duchů, nebude zde již nešťastných a země bude pozemským rájem."

 

Proč zvítězí ve světě tak často zlí nad dobrými?
„Slabost dobrých. Zlí jsou úskoční a odvážliví, dobří jsou bázliví; až tito budou chtíti, nabudou převahy."

 

 

 

 

 

 

 

 

 

"Pozn.: citát - úryvek; -překlad cca z roku 1922, tudíž volně šiřitelné ."
... pokračov. - část  31.   ."