|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
I
S příletem prvního letce do Rokycan zavládlo na slánském náměstí, kde se shromáždil dav chtivý cirkusových aktrakcí, poctivé vzrušení. Čekalo se marně na maratónského běžce - nositele zprávy o událostech kolem přistání; podlehl v půli vzdušné čáry na zápal plic a nebylo nikoho, kdo by o tom běžel zpravit adresáty. Naštěstí stihl ještě před svým skonem vypovědět vartujícímu krkavci svědectví očitých svědků, kteří přihlíželi pohřešování, ačkoliv nevím, jestli lze mluvit obecně o štěstí. Není divu, vždyť aviatik, ztrativ orientaci v hejnu vznášejících se holubích zdechlin, plachtil nad doutnajícím ohanbím Doupovských hor, které se pod ním otevíralo jako růžový květ račích klepet. V červenobílém duchu se vracel zpět do chvíle, kdy odrážel od hrotitého vrcholu vrchu Ostrý svůj stroj sešitý ze svalových vláken telegrafních drátů, které mu nyní tiše kondolovaly v souhlasu s posměšným hýkáním volavek. Vzhůru do jeho hlasivek se vedral výkřik, jenž měl artikulovat odpověď na otázku, zda je člověk sto vznést se vlastními silami.
II
V kraji, kde stromy při veliké povodni poztrácely kořeny, voda kradla vše, co jí přišlo pod prsty - zejména mapy, katastrální průkazy a dokumenty o rozsahu jí napáchaných škod, ačkoli jí byly k ničemu. Ve městě, kam se po paměti vraceli usedlíci, aby se ubytovali u sousedů, žil člověk, jenž odmítl uposlechnout výzvy obecního rozhlasu i záchranářů, poněvadž právě dokončoval své opus magnum - povodeň; což by nikdy nepochopili. Vyučený kartograf, který se minul povoláním, protože, přestože nakonec obdržel dekret na vyměřování záhonků, nedovedl zachovávat patřičné měřítko, neboť vždy počínal s poměrem jedna ku jedné a jelikož se vyznával z výšek. Na jeho zahrádce tak klíčily výhradně topoly, jejichž kořeny sahaly po černém uhlí jak komíny přilehlé teplárny ohřívající bojlery - jediné stromy, které zde nebyly vyvráceny. Akorát koloroval mapu vysázenou na betonovém dvorku v atmosféře kropení zvířeného prachu, když nad střechou kůlny sbité z prken z předpotopní ponorky proletěl letec kulhající závratí, jehož očím se letmo naskytl pohled na klečící postavu pod ním, jež pohybem ruky a štětce vedla dráhu jeho letu do záhonů vyhozených do povětří, včetně vlajících vlasů z žížal a červů, jež rozrývala vrtule, zatímco nemilosrdně hořelo na palubě.
III
Z roztroušených a povětrnostními úkazy vybělených trosek, které byly myslivci dlouho pokládány za zbytky zřícené větrné elektrárny, po archeologickém průzkumu a mapování na místě neštěstí a v přiléhlém okolí, kdy na sousedním vrcholu byl nalezen pár pánských polobotek, vyšlo najevo, že Malý a Velký Ostrý jsou spojené nádoby. Tělo pilota však podle zetlelých novin zůstalo banálně i nadále nezvěstné. Přestože historie zůstala vůči jeho jménu a skromnému nároku alespoň na vztyčení ubohého kříže z chrastí chladná a skoupá jako kenotaf, pro nějž se našlo marnotratného syna, jehož však otec nezná, kdežto matka po koupeli, dychtivě vyhlížející do zrcadla, s mrazením v zádech čeká to, co předpokládala, že musí přijít - postup vrstevnic. To a ani směšná vzdálenost odtamtud do podsvětí, jíž onen geograf amatér bezděčně urazil, však nijak neumenšuje jeho zásluhy, které, ač vepsány do příliš plochých noh papírového draka ohlodaného čápy, zásluhy, jejichž výši chtě nechtě čteme horizontálně jako vertikální, vytesané klínovým písmem neznatelného vlnění plání spásaných vlky, kteří čistí své útroby jako lišky zametající stopy svině, která odvrhuje mláďata jen proto, aby měla větší šance na přežití tam, kde nejsou skrýše lesa, nýbrž pouze posedy - jejich čas přijde z leva... Všechno se tudíž ukládá k spánku v rozestlaných postelích pravých nočních ptáků, kteří zbloudili do dne a nevrací se, a přece jako nehty zaryté do prsti hlíny spí trpělivé ryby v podvazcích leknínů na rybníku na návsi zatopené po propuknutí vodojemu, jenž svedl sice blesk do své pasti, ale teď nachýlený trčí z přehradní nádrže zatížený vahou toho, kdo si očividně ulevuje močením do bažiny, v níž v sevřeném obětí tone pán s rabem a psem, přičemž v lebečních útrobách podroušené vodní věže porodila Běhařovská lhářka podstatu pohybu - přeseknutého úhoře - jednovaječná dvojčata.
|
|
|