|
Svěrákovi
I
Svázal ji do kozelce skrze tkaničky od jejích bot
bylo ironií osudu, že ač zásadně preferovala lodičky
dnes udělala výjimku - ráno bylo deštivo
oblékla si tedy pánské kalhoty
posnídala zvěřinu a potom
obula smyslně vysoké kozačky
cudně ukryté v nohavicích
II
A přece ji z nich ten prasák právě svlíká
a plísní ji coby mužatku, zatímco jí láme paže, to bolí
vede ji do chléva, kde ji pohodí do hnoje much
jako kus vařeného vemena
tak může sledovat ze slepičí perspektivy
jak mírným kozám odkapávají z břich střeva
přičemž jim z krků trčí králičí torza stažená z kůží
přežvykující staré noviny, zatímco on
recituje předpověď počasí
jež se jí nejspíš už netýká
je ironií osudu, že ji nepředhodil včelám
ačkoli ve stodole schovával cirkulárku
III
Když je mu konečně vydána na milost
vytahuje z náprsní kapsy vyleštěné pouzdro a jehlu
napadlo ji, že jí chce zašít chřtán
snad aby nevolala někoho o pomoc - zde na samotách
ale on, nedbaje jejího křiku, poté co odklopil víko vykládané perletí
zpod kterého vystřelila figurka primabaleríny doprovázená nostalgickou melodií
strčil jehlu do zjizvených úst odkud místo svého jazyka vysunul pijavici
a nechutně zazpíval
trochu to zabolí
tak jako poprvé
načež jednou rukou překonal chabý stisk stehen
otvírám tvůj krvavý šrám lásky zašeptal
aby druhou rukou přiložil pijavici na klitoris
IV
Okamžitě se jí nalily rty
zdálo se, že i její prsa chtěly vypít
jenže zahradník, nadávajíce jí do mužatek
akorát hodil jehlu na vzdouvající se hrudník
pak vstal, aby vyvedl svůj podřezaný dobytek na ranní popravu
a pronesl krutě - vyhoň si ho sám
V
Když jsem sám, pomyslela si
myslím na tebe a vzpomínám
A když zhruba po měsíci vtrhli na statek vyšetřovatelé
překvapeně vzkřikli - ecce animal!
podívejte, nemá tvář
| 
