I
Přístavní jeřáb, který navádí kostižer
táhne koněm svázaným do kozelce
mezi zasněženým polem
a zaledněným zatopeným lomem
vichr zahladil hřbet vzduté meze
II
Rzivý jeřáb táhl koněm
který zhrzeně ržál proti zvůli té
se v bězích vzpjal
přitom zahřmělo
že kůň sklopil hlavu na zem
opět blýskla čepel gilotiny
hryzající šíji polen
III
Kůň své kosti složil k nártům obnažené hlíny
u kořenů vyvráceného stromu shodil jezdce
v kučeravém klínu hospodyně
co sháněla zde klestí na zátop
IV
Opratě ve větvích povlávají
žábry koně ale ještě ržají
mráz jezdce zkrušil tak, že věří
že by hrob ho mohl hřát
V
Protože i sníh se ho štítil
zbrocený blátem plížil se přítmím
v naději, že mu přičichnout dá
ke skývě svého chleba i po druhé
věncem oživlých žížal ojíněný
jichž se zhrozil stěhovavý pták
že upustil pomočeného hlemýždě
doprostřed proražené pneumatiky
VI
Píchlo ho na plicích
snad ani neměl srdce
když se ptal, jestli ho totiž
u sebe přespat nenechá -
Máte stáj?
Jsem hluchá, odtušila hrobovým hlasem
ne však slepá, nýbrž vdova - na oko
moje stáj je zatuchlá a pustá
ustelu vám na poduškách svého ducha
jímž jsem si i defloraci přivodila
Bylo příliš parné léto, že?
uschla všechna má zelenina
i hlemýždi se přemnožili, víte
bylo mi líto toho záhonku
a tak jsem ho pomočila
co zmůže sama vdova bez muže
než kypřit jitra, jež dostala věnem
a oplakávat padlého vojína?
Hodila do krbu hrst chrasí
aby se zarděla a zarděla se
Dovolíte mi osahat si vaše kotníky
dřiv než se ve mně roztopí?
chtěla bych slyšet samé dobré zprávy!
Budiž, dnes do rána přečkám po vašem boku
jako bych byl vaším bratrem
co přijde zítra, víte -
na zahradě naleznete originál Diskobola
a první sněženky
myslete si, že jsem sentimentální
je to však v popisu mé práce
VII
Přístavní jeřáb zdvihá pěšce
na hřeben ostří cirkulárky
krájející noc na den
|