Divušce
Rez praská sirény něčí
dozorci vyzývají k evakuaci
anonym ohlásil, že v ruzyňské věznici
nastražil trest smrti
I I
Soudce se vylívá z obecních amplionů
a zpovědník vázaný tajemstvím
mu odpovídá: i to se stává
I II
Sluneční varhany v kotelně odbíjejí padla
kanály ve Staré Ruzyni roní slad
smuteční vrby na hradbách šilhají hlady
opilý učitel vlastivědy sedí v Hostinci u Bastilly
a poukazuje - na špatný příklad z dějin
který nám dávají psanci, ty vyděděnci
pak v kopřivách káže jak proklíná amnestii
mezitím na návsi žáci propadli letargii
připouštěli draka k mraku ve tvaru psaní
marně, je bezvětří, a tak psi vidí šanci
neboť vedro venčí trh bílým masem
I V
Cestáři házejí lopaty asfaltu do výkopu
za válcem se zdvihá pára
atmosféra taková, že zakopaná fena hárá
V
Čeká se, co se stává … napětí opadne
a poněvadž vězňové celují své mříže
ostraha flirtuje s občerstvením
servírka svléká králíka do naha
punčochu stahuje z kůže
V I
Kdo tedy, když ne já, zapil smrt Jindřicha Jerusalema?
zpytuje hlas podvedeného sebevraha v rozvalinách
divadla, kde hraje Nera čirá podoba - vanitas
Já! se ozývá z kotelny kostela ozvěna odpovídá
když blížící se bouře nasává předminulá hřmění
opona vstává z popela jak závoj z propadliště věna
před očima herce má Echo kolena odřená pokáním
za slova, jež zosnovala učiněnou lež:
miluješ bližního svého tím, že sám sebe zabiješ
V II
sám sebe zasviníš … podívej, přežila jsem rým
|