Od rána honím písmenka.

Jsou rozverná a neposedná,

uteklo poledne, už skoro bije jedna

a ač se snažím ze všech sil

ještě jsem slůvko nesložil.

Co slůvko?!

Ani slabiku!

Dělají prostě rotyku

a snaze mé se potají

pošklebují a chechtají.

A tak ti píšu,

jestli budeš ráda,

když ti část toho zvlčilého stáda

přepošlu?

Tebe něžnou ženu,

určitě nenechají zarmoucenu,

snad ve tvé péči pokoj dají…

…v co chci říct

se sama

poskládají.