I
Z příkré stráně do předměstí se skutálela postava zavinutá v prostěradle
Odnesli ji ke břehu jako jeden muž a dali jí přičichnout k Ohři
A protože ani když ji zabílili do zdi jim nechtěla prozradit své jméno posadili ji na vlak plný uren v kolumbáriích za okny
Za tím kopcem už nic není jenom vojenský prostor zaplevelený
Za pár dní přijela do Velichova pojízdná atrakce taková, jaká brázdí velichovy co hledá nezvěstné - labutě nebo houpačky
zůstala po ní památka - ta kurva nebylo nikoho, kdo by ji identifikoval
II
Vypadla z vlaku, který opodál zadržely kopřivy dosahující výšky obočí tam kde nic není jenom náměstí
vypadala, jako by ji znásilnili vojáci a oholili hlavu
protože prošla kopřivovým polem pokračuje Moříčovem kolem plotů které přeskakují psi měníce si místa
raději by ještě před setměním ulehla na lože
Místo toho však procitla v elektrárně přivázaná k židli - u snídaně v chladící věži s někým s uhýbavým pohledem
seděli na hrázi měsíční přehrady v mlze u jejích kotníků zřícený srpek Přísečnice jímž skosil veškeré borovice, jen aby zatopil
Přiznala se, že jí mrazí že jí mrznou nohy -
a tak s oním maně hrála hru na umrlce
na fotografii v oválném rámu medailónu ve výstřihu dobrovolnice jež stojí čelem ke zdi, která hoří
a vy ve výloze u silnice
III
Poprvé průvan zavál do věznice kde ji před zraky vězňů znásilnili v cele dozorci
v společné místnosti s průvodem
v televizi s mříží na šňůrách visí cáry
v její civilní sukni se potí rosa na smetišti
Na náměstí ožívaly žížaly rozseté v ušních shozech které tam znovu našel rolník dobré vůle co dřív obdělával vyšší polohy a tudíž přišel na mizinu
aby se pak Ohří propil ke dnu coby převozník jehož setnul most
IV
Když je sebral - propuštěné
vynesl je po strmém svahu zad
na ramenou na bílé místo, na náhorní pláň
kde pocítil, že je lehká jako pírko jako plán města
no a tak ji pohřbil do Doupovských hor
|