kaymanovi
I
Setmění sčítá na polích rýhy
po odvlečených alejích rádoby zatnutých do dlaní rukojmích
zavěšených za kotníky z větví a zbičovaných živoucí laní
a přece - vždyť jejich tváře rtuťovité musel zdobit lačný smích!
II
Včera ještě obcházela léna - trakty ověšené girlandami trofejí ale holeně jí oplétaly stvoly sena až zpomalily chvění jejích brv
III
Dnes na betonovém trůně vystlaném kůží geparda přihlíží ta, co dřív svírala
v kyčlích přesýpací hodiny
přihlíží mračení ostatních
její střeva z jejích dlaní kolují teď po okolí jež zaškrceně naříká a které mrská sebou líc vzduchu
jenž je dělí
IV
Na klíně chová čtyřpatrový dort z utonulých koťat s ušní svící v hrdle delty laskominy - splavu chuti hladu - hromosvodu
s Nervalovým poprsím do nachova na hrudním koši mrtvá zívá, věší bradu na náhrdelník, na sedm klíčů
hlava otevřená, Lhářka!
Budoucnost jest však nejistá nezbývá než za ně se vší vášní políbit tu lebku na ústa
|