(Corregio - assumption)
I
Hodinu už tráví lovec perel na marách doma zatím vrší jeho kenotaf
nastražil uši - zda nevolají - nevolali
II
Snad by mu puklo srdce ale prořezaly se mu žábry
rozehnal tedy rudé chmury nastražil uši - zda neuslyší kterým směrem hejna mušlí táhnou
ale co nateklo mu do nozder bylo slzou mořských řas vydaných všanc spodním průvodům kauzality s černými prapory, kterými naháněly zármutek do ztroskotaného Zepellinu
III
Před ním se válel sebevrah který se pro své obžérství propad do pekla
kolem něj kroužil harmonion - co mu dali na útěchu a ten nevděčník jej zahodil - na hřbetě rejnoka
IV
Ovzduší bylo spocené jak kostým primadony po vydařené truchlohře
při které se - během představení - diskrétně oběsil její milý na lustru na galerii na stání
V
Snad chtěl tomu nebožáku zatlačit oči a pohřbít ho v puklém měchýři vyvržené velryby již přeběhl po hřbetě kůň vystužený ptačími kostmi slepic a s kůží buvola, vstříc prérii
ale připluly olihně - lákaly ho na karneval, na víření že prý mu splaší kostým - potapěče
rozehnal ony rudé chmury a v tom se nad ním rozbřesklo
VI
Jako by mu někdo do temena vysekal díru v ledu a nebo na něj svrhl zvon jenž nebyl, protože iluzí byl
ale on neznal zvony a neznal led a neznal harmonion ani sféry jež kroužily nad ním ve spirále jako supi, které znal, nad zmijí krouží
VII
Jako když zatopíš v netopýří skrýši vystlané těly utonulých upnutých pohledy ke zdroji ačkoli přitom v poslední křeči vztahují paže po úplňku jako by už ho měli v hrsti mít
ale zatím jim jen ztuhly žíly jako když zatopíš v netopýří jeskyni avšak vidíš jenom myši
VIII
Vrátil se proto k vzducholodi jen aby se v kabině převlékl do svatebních šatů
pak vyplul po stopách olihní jenže mu byl korzet příliš těsný
bylo mu těžko na srdci a když se dusil kostí mořského koníka kterou vdechl - jeho smích byl vlažný
|