Старик

     Уже светло, поет сирена

     В седьмом часу утра.

     Старик, похожий на Верлэна,

     Теперь твоя пора!

     В глазах лукавый или детский

     Зеленый огонек;

     На шею нацепил турецкий

     Узорчатый платок.

     Он богохульствует, бормочет

     Несвязные слова;

     Он исповедываться хочет --

     Но согрешить сперва.

     Разочарованный рабочий

     Иль огорченный мот --

     А глаз, подбитый в недрах ночи,

     Как радуга цветет.

     А дома -- руганью крылатой,

     От ярости бледна,

     Встречает пьяного Сократа

     Суровая жена!

             1913, 1937

Вариант СС2: добавлена 

предпоследней строфа:

     Так, соблюдая день субботний,

     Плетется он, когда

     Глядит из каждой подворотни

     Веселая беда;

                Stařík

   Svítá, na sedmou touto dobou

sirény zazní hlas. 

Tvůj, starče s tváří Verlainovou,

nadešel právě čas.

V očích se dětský, potměšilý

ohýnek ukáže;

turecký šátek rozpustilý

na krk si uváže.

Mrmlá a kleje, slova bídná

zaplétá do řeči;

chtělo by se mu vyzpovídat -

však nejdřív zahřešit.

Zklamaný dělník z noční směny

či marnotratník, hráč -

na ňadrech noci odkojený

pohled má duhy zář.

Doma však – klením rozevlátá,

zlostí až bledá je,

čeká na něj, jak na Sokrata,

ta jeho fúrie!

      1913, 1937

Varianta SS2: připojená jako

předposlední sloka

Sobotním ránem, podroušený,

sotva se daří stát.

Veselou bídou provázený,

    motá se kolem vrat.