Jediné, co už mě několik let vespojitosti s rokem dva tisíce napadá, je má plnoletost. S tou končí ochranná a vyživovací povinnost rodičů a je na čerstvém dospělákovi, aby se o sebe postaral sám. A když se chce člověk o sebe postarat, musí mít peníze - jak logické. Ale jak se dostat k penězům?
Když jsem tak o tom přemýšlela, napadlo mě, že si nechám vystavit živnostenský list a začnu podnikat, přesně v duchu naší doby a v duchu své rodiny.
Pak se ale objevila otázka: V čem budu vlastně podnikat? Co já vlastně umím? nechám si vystavit povolení k podnikání v zábavném průmyslu a budou mi platit za hru na klavír? Nebo udělám státnice, jak jsem si říkala, a budu oficiálním překladatelem? Naučím se řídit a založím soukromou taxislužbu? nebo nebudu potřebovat živnosťák i na studování? Nechala bych si platit od škol, kde mají málo žáků a pracovala bych - byla bych zaměstnána jako profesionální student.
ALe to by znamenalo strašnou spoustu učení navíc, tak mě to odradilo. Pak mě nadchl nádherný nápad: nechám si platit za odpočinek - umím přece odpočívat na několik různých způsobů. Umím spát, číst si, muzicírovat jen tak, pro radost, bavit se s přáteli, popíjet v kavárnách a dalších podnicích, sedět u Internetu nebo jen tak se poflakovat kolem. To je ono! Kavárny mě budou žádat, abych poseděla v jejich zařízení a autoři se budou pyšnit tím, že čtu jejich knihy!
Pak mě napadla duhá strana: finanční úřady, konkurence, večírky lidí, které jsem v životě neviděla, litry a litry nápojů, každý den někde jinde a přitom vypadat šťastně a odpočatě.
Krátce a jednoduše - když z odpočinku uděláte práci, je to jedna z nejhorších věcí pod sluncem. Rozrušilo mě to tak, že jsem pro jistotu přestala na nějakou dobu o práci uvažovat.
Ale přece jen - jestli budete potřebovat školeného odpočívače, zavolejte mi. nebo raději pošlete mail, musím si odpočinout. Tak do konce jedenadvacátého století...