ta hořká pachuť vlastních slov
jež rozumem se nazývá
a co se žitím zabývá
je jako rozervaný rov


Leží a zírá rovnou sem
tají se vprostřed sladkých vět
jak rudý opiový květ
jež byl sem kdysi zanesen

Karel Kryl zpívá: "Bratříčku..."
nevím, zda plakat, nebo řvát
zda podvolit se, zda se rvát
na holubičím peříčku