|
|
Sonet pro Martinu
(věnováno Rezi k jejímu svátku)
Jsi žebrák obdarovaný blýskavými skvosty,
víla křehounká, v níž bije srdce Johanky,
teplou dlaní stavíš k duším křišťálové mosty,
ale v slzách zbývá dávná pachuť pohanky.
Hledáš Boha a oči Ti po nebesích planou,
do Tvých vlasů chodí samo slunce spát,
do polí chodíš pro píseň stokrát obehranou,
posloucháš znamení, byť nemohou znát.
Já vím, že pro Tebe andělé rozházeli po nebi len,
vždyť tento den je Tvým jménem posvěcen
a zvon zázraků do věčnosti udeřil svou hranou.
Paní Noc pomalu vztyčuje svůj pyšný stan,
sestřičky hvězdy pomalu rozsvěcí náš Pán,
a jemně zpívá Tvou píseň stokrát obehranou.
|
|
|
