Jsi daleko!
Moc kilometrů
a je to hodně proti větru,
(ne, zas tolik mě nedrží,
že nemám kapku v nádrži),
jenže jsi ještě dál,
mimo můj možný dolet,
kde každá vzpomínka na lásku umí bolet,
mimo mou dimenzi,
v svém paralelním světě,
sněží tam v červenci
a jabloň rudě kvete
a moje veršíky, když k tobě přilétají
o tvrdé kotníky si křídla otloukají.
Ne, neznám první máj jako ten dnešní,
NIC! místo pusy pod rozkvetlou třešní,
kterou jsem rok co rok navzdory tachometru
vozil ti s úsměvem ještě víc kilometrů,
jenže ač vzdálena,
přece jsi blízko byla,
veselá, voňavá, hebká a roztomilá,
ne jako dnes, kdy nedohlédnu
tvého chladu kraj.
Ne, nepamatuji si stejný první máj…
…v němž bych si musel říct:
„i kdybys o poznání byla blíž,
o moje polibky už stejně nestojíš!".
|