Tak naše láska už ti nic neříká?!

Ta, která v ložnici,

své svatyni,

stvořila ze mne básníka

a z tebe bohyni?

Jo, těžko plavat

proti vlnám času,

v tom rovni vinni i nevinni,

básníci s Múzami,

ti žijí na Parnasu

a jenom zřídka v kuchyni.

I kdysi zlatohřívá láska mnoho vlasů

ztratila schováváním ve skříni.

Proto teď plešatá,

oči jak po nočním hodokvasu,

zkroucena úzkostí, návaly křečí, třasu

dřepí na kufrech

v předsíni.