|
Život je křehký
jako motýlí křídla
a ten, kdo tohle ví,
i životu motýla porozumí.
Těžké je spatřit
tenké paprsky světla,
které mu pomáhají v letu,
je jako barevné pírko
letící ve větru - tak vysoko;
náhle spadne k zemi,
možná se ptá sám sebe proč.
Letí prostorem i časem,
bojí se, aby jeho křídla neztěžkla
vysušena sluncem
po mnoha kapkách deště,
které na svých křídlech nes´.
Jen málokdo cítí ten pocit
a vidí to místo,
kde duha spojuje zemi s nebem.
Motýl ta místa zná
a těm, kdo je spatřit mohou,
jen letmý dotyk jeho křídel v dlani
společně s větrem zašeptá.
|
|
|