|
Jako ptáče
Jak ptáče ve tvé dlani
chvějící se křehkostí,
ví, že tvoje dlaň je chrání,
nesměle zapískne radostí.
Jen nevracej je do studené trávy
daruj život,
pomoc, kterou můžeš dát,
v tuhle chvíli nevíš,
kolik životů se bude radovat.
Ze zpěvu toho ptáčka
co již dávno není ptáčetem
je slyšet radost,
která jásá
nad nezmařeným životem.
Stáří….
Jak raněné ptáče
bolestí se tiskne k zemi,
když šíp je zranil do boku,
tak tíha stáří
v člověku se odráží,
aby tiše, v sobě schoulen
porozuměl svému konci.
Jak to ptáče umíraje
hledá skrýš a útěchu,
prosí ve svém osamění,
kde by křídla složit moh´
o trochu tepla, místo ticha,
z očí již se ztratil jas,
pryč je všechna mládí pýcha
kde lze najít slunce zář…
|
|
|