|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Příběh šestý: Existuje osud?
Můj tatínek pracoval celý svůj život jako pilot a maminka se o něho stále bála. Byla by raději, kdyby šel pracovat někam, kde to není tak nebezpečné. Táta byl ale fatalista a vždycky argumentoval tím, že má-li zemřít v posteli, zemře v posteli. Jestli je mu souzeno zřítit se s letadlem, stane se to. Maminku tím sice neuklidnil, ale já jsem o tom často přemýšlela. A pak se to stalo. 28. července 1976 měl táta letět jako cestující do Bratislavy, ale odlet zmeškal. Když čekal v hale letiště, uslyšel hlášení, že právě toto letadlo havarovalo a zřítilo se do jezera Zlaté piesky u Bratislavy. Jednalo se o čtyřvrtulový Iljušin. Táta pak všem vyprávěl, jak unikl vlastní smrti. Ovšem tím příběh ještě nekončí. Pár dní před Vánocemi téhož roku přijel domů na svátky a ještě před Štědrým dnem jej ranila mrtvice. Záchranka ho převezla do nemocnice, kde se mu lékaři snažili pět dní obnovit správnou funkci mozku. Bohužel tatínek po Štědrém dnu umřel a v posteli. Smrti neunikl. Existuje opravdu osud?
K tomu dodávám ještě jednu zajímavost. Říká se, že když se nepovede vánočka na vánoční svátky, tak podle jejího stavu po upečení se pozná, jak na tom bude člověk, který ji pekl, se zdravím následující rok. Péct vánočku, to byl koníček mého otce. Když přijel z Prahy na svátky domů, vánočku udělal a po vytažení z trouby se celá rozpadla. Možná i toto ukazovalo na předčasnou smrt tatínka.
|
|
|