.. bude to báječný let,
křídla narostou, stačí se rozběhnout
a už jen
svištění kolem uší
S trochou kuráže a kapkou šílenství,
nač se ptát,
ve městě plném lidí se budu vznášet
volný a sám ..
Roztahuji ruce, dech se tají
poslední krok a mizí tíž
Míjím okna svého předtím
jak němý film.
Jako divný film,
co by nevznik’, nebýt nás
ubíhá s každým poschodím
Děje má spoustu, tiše hledím
slavnost i pohlazení
je však čas letět...
a malé ruce, něžný dotek
žízeň smyslů, přípitek
z televize pláč i zpěv
je však čas letět...
sklenka vína, možná víc
zmáčení sněhem, či noční pří
sevření paží i nehtů vryp
nechce se letět...