Na odsvěceném vrchu zástupu farizejů
rve vítr z prstů mapy, obírá je
o varianty poutí bez návratů.
Lux perpetua - věčné světlo zažehnuté ústy
hasne během dlouhých disputací k významu
cílů a křížení cest, zatímco proudění
skrz obnažené ploty pasíruje slotu.
Les je nahý! Poznání propustnosti umožňuje
saturaci kraje zmatenými hosty se zvýšeným
prahem sebelásky: roje ryčných trubců
svým hlukem obkličují chlévy a zahluší
v nich kňourání nevinnosti. Santus
na stroji stoupá ze zásvětí, v ruksaku
mu řinčí obětiny velké ceny. Teď minul
průvod hvězdopravců obtěžkaných dary,
spěchá složit kojenci k nohám to nejvzácnější,
závdavek na vlastní delirické stavy, ve kterých
skrze něho a jemu za zadnicí dojde ke spasení.
Holá věta umocněná do výkřiku: Nám dán!
Zvuk s poměrem k činům vpravdě nadsonickým
jen prodýchne zvukovody, nekáže směr.
I když stokrát slyšíš tohle jméno, posté
ho hodíš do vozíku, pečeš v troubě,
má u stromu rozbalená tvář tvé rysy.
|