Snad i jejich kloaky se smějí,
natož zobáky, té víře v hojnost,
když paběrkují na čerstvě znásilněných
kartáčích, co zbyly z polí.
Instrukce zní jasně: Žádné
lepší časy, konzervy šedé,
plné zrní, oblá břicha! Jen
úhory zbité, náhle zticha
jsou lány, matky zrovna odrozené.
A hodně je bolí otky, co
do kůže jim ryjí strije,
na cáry rvou těla myší...
Kdo chce, slyší ten pískot
pod hroudami, cítí pach
berserkrů, vidí tlamy
chladičů vyhládlých k uzoufání.
Nad tím vším zmučeným
siluety kání do inverze všívají
letový záznam putování
k sytým pláním - jejich cíl
už na dohled, na půl cesty
od trub prachem pěchovaných
k obtěžkaným laním, kde
život se cyklí v meandrech.
|