Bard zapasených stád, čerstvě otelených krav,

přejvaží, temných lochů, ruských zmrzlin za odměnu:

kaskadér na pionýru v kukuřičných polích: král

matrací, husích plácků: nosič krosen: uživatel

džínoviny: blijec za kulturními domy: kuřák

kopřivové nati a dýmek po dědovi: sabotér

průvodů: důvěrník samotné Tebe.

(Kuropění v eS)

Pukala pec. Střepy kachlí prskaly po světnici.

Malý muž, stojící opodál, je chtěl skládat zpět,

aby zase hřál jejich reliéf a on přestal slyšet

bolestný křik dvora.

Dosloužily. Jedna v prachu, rozmetaná,

druhá se ještě držela té nitě, ale postel

už ucítila druhý břeh a tichla v meandrech

zchromlé, vysušené poutě, co vyšla z Vídně

a pak se drala přes bídu čeledníků,

maštalí a křiku cizích dětí, kuřích ok

ztvrdlých do kulhání, vidlí a příliš

strmých strání, kafáčů melty, cárů střídky.

Už tenkrát nad pastvinami bekávaly mraky.

On, vleže na zádech, měl oči plné vlny

a chtěl stehny sevřít měkký hřbet,

po větru mordy přeletět, i hlavně, hlásky, dráty,

sám se rounem stát a pádem krmit řeky,

v nich šífy nést, své tělo nechat

sluncem sát, aby zlehklo jako tenkrát

kdy za klekání oněmělo.

(Přesnídávka)

Zas za dveřmi – neklepala.

Krátce křikla skrz rty hrany,

vibrovala portmonkami tasenými z šosů

i kasou mezi lavicemi a hrdly

oblých, dozlatova vypasených kosů.

Venku,

v obklíčení terminálů a sítí plotů,

za vytí písní falešných až k pousmání,

na chvíli hlína ztuhla v letu,

větru došel dech, patky pažeb

zahnízdily v ramenech, proběhl

vzduch skrz letky ptáků.

Zastlal žulou otec tátu.

(Přes poledne se den zlomí)

Sinusoida porostů a lebek lesklých k oslnění:

vředů a vydávených žaludečních šťáv:

radostných zpráv: nemocných, veselých,

odstavených dětí: košů plných smetí:

pomíjivých bytů, domů: sázených i

porážených stromů: ústřelů a protrpěných

nocí: plných mocí: úřadů, úvěrů, daní:

plození, lží, odcizení.

Stavení sladké k zastavení. S kořeny v břidlici,

pod čepicí soustava pozednic, kleštin, izolací,

zbytečných krámů, vřeštících kun, žen:

s odérem vypjatých scén – nedá se přiložit,

nehoří, nedá se odsát digestoří: nedá se

přeslechnout vrznutí pantů před svítáním.

Postele. Mezi nimi pár parseků tmavé hmoty.

Vzduch uniká skrz sopouchy, skrz škvíry

v oknech – schází dech. Po zdech valník mrvy

vyvržený hnojomety hlasivek. Zápach kejdy

v patrech vábí mouchy.

(Pojíždění do němoty)

Odvápění křehkých mostů – zvýšené riziko

lomivosti. Stále delší pauzy v řeči – zřídlo

frustrací a zlostí. Sklony k nesdílení

platforem pro společnou péči. Ztracená

schopnost predikce budoucnosti. Vůle

k tnutí do kypících změtí úniků, amantů,

svolných žen. Skříně plné skeletů, restů,

tajných jmen. Odluky bez požehnání moci.

I teď se nad sedlovkou popásají mraky. Nohy,

převodové páky chtění, honí kliky po úvratích.

Postupná změna profilu trati – pozitivní převýšení

s omezenou dohledností k depresím a zlomům.

Dočasná rovnováha vyježděná zkušenostmi.

Přerývaný cval mezi oblohou a zemí.

Cesta domů. Oči nabírají profil. Je šance, že pustí.

Všechno je tak, jak má být.

Pláště se tiše odvalují,

osy v nábách točí…