Stín polibků mých padá na tvé rty.

                       Řekni mi, prosím, studí nebo žhnou?

                       A nebo hřejí teplou ozvěnou,

                       když ulehají z dálky na tvé rty?

                       Já okusila jednou chuť tvých úst,

                       jednou jsem vzplála tvojí lásky hrou,

                       teď pokorně si lehám s samotou

                       a vychutnávám pečeť tvojich úst.

                       Já na rtech svých mám nemizící stopy.

                       Mlčím. Neptám se proč a zač;

                       jak dívka, která jenom oči sklopí,

                       když na víčkách jí zvolna těžkne pláč.

                                 Však slzy za spadlými víčky zbudou

                                 a jenom uvnitř tiše plakat budou.