K dotekům rukou tvých

a k tvému pohlazení

v duchu se utíkám

Bláznivá zapomnění

v kterých se zajíkám

dotykem rukou tvých

Zpět vracím se jen ztěží

Tvým rukám dávám vinu

že probouzím se svěží

když v hloubkách ve studnách

se tříštím o hladinu

Chlad není záhrobní

Tam ve studnách se ježí

a čistý je jak voda

kterou ti ve dlaních

po žízni dívka podá

Jen čas je neúprosný

Tíží jak svědomí

usedá na ramena

a tvoje přítomnost

nic pro něj neznamená

S touhou jak kamení

těžkou se potýkám

k sladkému mrazení

v duchu se utíkám