Marii Iljašenko
I
Našli ho milenci
s prostřeleným zvukovodem
u sebe
v předehře dušení
II
Co se stane
když mu nezatlačíme oči?
bude nás sledovat
policie?
III
Neboj se
mě musíš mi důvěřovat -
Sádrové zásnuby bezesné bílé noci
černé brýle vymyslí
stržené náplasti
dej mu je dám ti jiné
IV
Jsme v tom nevinně
Ale aby nás neuřknul!
V
Spálit ho musíme
jako psa
nebo nám bude, bestie
olizovat i obvazy
a ještě kapsy
co kdyby měl zlaté zuby
polila´s ho pivem?
VI
Zapřel se o loket
chtěl pronést přípitek:
Je to tak prosté
jen noste na stůl
podojím prase
načešte ovoce ….
VII
Jen ležte! křikla Volha
z plna hrdla já sama
a už ho obkročila ostruhama
řasy spletené v copy
obratně přitáhla opratě
vrtačka – má láska vydechl naposledy
VIII
Za okny burlaci sbili truhlici
do ní dali svoje věci
zatloukli okenici
IX
A milenci chycení v ostění karu
museli zádušní mši na kůru pít
v posledním objetí oběšení
mají smůlu, na mou duši
revoluce pojídá, mé děti
i eucharistichiji
jí pár povislých hrušek
funebrák do vínku dal
jemu do břicha pěstí
kat novotvar
a poučení – ora et labora!
X
Zapřel se o loket
a oba zapykal:
hráli jsme a já vyhrál na slepou bábu!
do vyhnanství proleženin
pro výstrahu
vám pozdravy zasílá car
XI
Na hlušině, kde se pásli vlci
vyklopil je autobus
hladoví novorozenci
s porodními bolestmi
vyrabovali nemocnici
XII
Posílám vám tyto memy, milostná
na trakaru
snažně vás prosím, důvěřujte mi
a imitujte je věrně!
obratem ruky čekám
čekám pereverteň
“Pěčnost vočká“
|