Lucině Kř.
I
Luna usnula spiknutí - zaržály žárovky
a pily více než kdy
když sídlišti zalehly boltce
sily piliny
II
Nic nebránilo už orákulu cirkulárky
v úplňku sečíst letokruhy
bylo jich pět
III
Avšak všem ještě byly svleky po sklípkanovi
šperky zasuté dojmy pod bederními rouškami
vdov po myslivci
který sbíral shozy, ani stopy
po myslivci s koncesí na hydroplán, který
prorostlý rzí, okolo pískovišť
venčily cudné laně, co hnízdily v kočárkárně
kde marně věřily krmelec
IV
On to byl totiž naivní idiot
sláma mu čouhala z kalhot
V
Ale ty jeho parohy - skvost !
že by mohly jít vzorem
v čele průvodu křovím s kolouchy v mlází
ó, nízkosti kostí !
VI
Ach, jak je to kruté, Arture
vidět na molech přístaviště
otevřenou náruč sanatoria !
když v sobě větříš zvěřinu
když se ti zapaluje lejtko do ruda
které už celuje ocelovými obklady
milosrdná sestra, zelená jako pevnina
VII
Stříbrná podkova na bradavce
pro štěstí ... střelce - té Habešance
na řetězu připoutané ke kýlu lodi
jež uvízla v Suezu
kde se jí rozestoupily bočnice Rudé moře
ač její profil mířil za ním
VIII
Tenkrát jsi se přisál až ke kráteru Adenu
dny jste se k sobě spřáhli
jí chutnaly cigarety, moře
a sůl přesýpacích hodin ...
... přestává retrospektiva
myslím, že ti - jí rozumím !
tu srdeční asymetrii i interpunkci ...
po amputaci končetiny
IX
Při zádušní mši čápi odění v tušení vran
snesli parohy na komín vodárny
právě odhalený bastardem
jenž do pískoviště uprostřed arény
zasadil korintský sloup
hlavici s akanty
a kudlankou nábožnou
X
Z koberců potících se jako korzety Kypridy potí
jehlice vyšívající krajky ze spermií
které, když dovířily, jsou s to uštknout
prach pod nohama zmijí
což je velice hříšné, není-liž pravda
budiž lež životem
žlázy s vnitřní sekrecí
ve které zrají perleťoví plži
kteří neznají než fakt políbení
napříč chlopní
dvě Úhlavy vůči víku stoky
co dáví na dně oceánu splín
dnes se krade i do sběrných surovin
XI
Svítá stín - ofina sčesaná do očí
Oféliina
moc
mě uhranula (Eileithyia)
|